Nezanedbávejte ani špičky. Pro sestupy po kamenitých nebo zpevněných cestách se hodí tvrdší karbidové hroty, které se nezahýbají a dobře drží na skále. Gumové krytky používejte jen na asfaltu, jinak riskujete, že hůl uklouzne v okamžiku, kdy se o ni potřebujete nejvíc opřít. Pokud plánujete zimní túry, vyplatí se vyměnit špičky za větší talířky, které zabrání zaboření do sněhu.

Na hřebeni platí jedno zásadní pravidlo: vždy počítej s rezervou. Časový plán si nestav na minuty, ale na hodiny. Zkušení turisté plánují přechod tak, aby nejexponovanější úseky prošli dopoledne, kdy je obvykle lepší viditelnost a stabilnější počasí. Ideální je vyrazit za světla, nejlépe kolem sedmé ráno, a mít v plánu dorazit do cíle nejpozději tři hodiny před setměním. Pokud jdeš sám, dej o své trase vědět někomu z domečku – stačí SMS nebo zápis do knihy na chatě. Přibal si čelovku, i když plánuješ návrat za světla, protože zpoždění je na hřebeni běžné.

Nejčastější chyba: spletete si údolí a hřeben Nejjednodušší způsob, jak si to zapamatovat: vrstevnice, které se "noří" do kopce, tvoří údolí, a ty, které "vystupují" ven, tvoří hřeben. Představte si vrstevnice jako obrysy prstů na ruce – když máte ruku dlaní nahoru, záhyby mezi prsty jsou údolí a konečky prstů hřebeny. Pokud jdete podle mapy a vrstevnice se stáčejí kolem potoka, téměř jistě jdete údolím. Naopak, když se vrstevnice stáčejí kolem vyvýšeniny a jejich tvar připomíná písmeno "V" s hrotem směřujícím dolů, jste na hřebeni. Záměna těchto dvou tvarů je nejčastějším zdrojem chyb v orientaci, zejména v hustě zalesněném terénu, kde nevidíte dál než na dvacet metrů.

Nejdůležitější je naučit se rozlišovat, kdy je terén opravdu prudký. Pokud jsou vrstevnice od sebe vzdálené jen pár milimetrů a na mapě tvoří husté shluky, počítejte s tím, že půjdete pořádně do kopce. Naopak když jsou roztažené daleko od sebe, jde o mírné klesání nebo rovinku. Velmi užitečné je také sledovat, jak se vrstevnice stáčejí do tvaru písmene V nebo U – špička V obvykle ukazuje proti směru toku vody, tedy do údolí.

Typickým problémem je také podcenění fyzické náročnosti. Přechod hřebene je nepřetržité stoupání a klesání, které zatěžuje kolena i kotníky. Proto si před túrou posiluj svaly, a během dne dělej pravidelné pauzy – ideálně každých 45 minut na deset minut. V pauze se najez, napij a zkontroluj počasí na obzoru. Pokud začne hustnout mlha, okamžitě nasaď čelovku a zůstaň na značené trase. V mlze je snadné zabloudit, protože orientační body mizí a cesta se zdá jiná. V takovém případě platí: nevzdaluj se od značek, zůstaň na místě, pokud nevíš kudy dál, a počkej, až se viditelnost zlepší.

Jak správně odhadnout převýšení a náročnost trasy Na každé mapě najdete u vrstevnic číslo, které udáúložné prostory v malém bytěá nadmořskou výšku. Mezi jednotlivými čarami je přitom vždy takzvaný interval, tedy stejný výškový rozdíl – obvykle pět nebo deset metrů. Když si tento interval zjistíte na začátku, snadno si spočítáte, kolik metrů musíte zdolat. Pokud je na mapě vyznačena cesta, která protíná mnoho vrstevnic, připravte se na časté stoupání a klesání. Naopak trasa vedoucí po vrstevnici vás povede z větší části po rovině, protože se prakticky nemění nadmořská výška.

When you have almost any questions relating to in which and also how you can employ https://schubart.wiki/, you are able to e mail us on our internet site. Nezapomeňte také na kontrolu výstroje. Před prvním sněhem je vhodné vyměnit letní boty za nepromokavé, zkontrolovat, že s sebou máte čelovku, a přidat do batohu termosku s horkým nápojem a něco navíc na oblečení. Typická chyba je spoléhat se na to, že „to za tři hodiny stihnu". Jenže v zimě se tma stahuje rychle a teplota klesá prudce. Bezpečnostní rezerva není zbytečná.

Při plánování trasy se vždy dívejte na vrstevnice nejen podél cesty, ale i v širším okolí. Často se stává, že mapa ukazuje pohodlnou zelenou cestu, ale kolem ní jsou husté vrstevnice, které značí prudké svahy. V takovém případě je dobré počítat s tím, že cesta může být úzká, kamenitá a s velkým převýšením. Zkušení turisté také sledují, jak se vrstevnice chovají u potoků a řek – tam se obvykle ohýbají a vytvářejí charakteristické zářezy, takže snadno poznáte údolí.

Bezpečnost na hřebeni začíná u nohou a končí u hlavy Vybavení na hřeben si rozděl na dvě vrstvy – to, co musíš mít v batohu, a to, co nosíš na sobě. V batohu vždy: náhradní vrstvy (funkční triko, mikina, nepromokavá bunda a kalhoty), rukavice, čepice, izolační podložka, bivakovací pytel, lékárnička s náplastí na puchýře, a hlavně voda a energeticky vydatná strava. Na hřebeni často fouká vítr a teplota klesá rychleji, než bys čekal. Typická chyba začátečníků je podcenit rozdíl mezi teplotou v údolí a na vrcholu – na každých sto výškových metrů klesá teplota o půl stupně, takže při převýšení 800 metrů to může být čtyři stupně rozdílu.